2001
(OD ROMANA BERNÁTA)
V tomto okamžiku se začíná psát historie hudebního seskupení, které zatím nemá žádné pojmenování a jeho perspektiva není nikterak definována. Stávám se jeho samozvaným vedoucím a mám tak možnost realizovat svou hudební a dramaturgickou představu, o které předem nevím, jak v konfrontaci s poptávkou publika dopadne. Stávám se též autorem následujících historických příspěvků, o jejichž obsahu, délce a době trvání tuším jen málo a tak jejich prostřednictvím zatím poskytuji dokonale jednostranný pohled na dění v souboru a kolem něj. Po téměř ročních úvahách o občasném spoluhraní na dvě akustické kytary, jen tak pro radost a pro pár přátel, došlo na můj podnět počátkem prosince 2001 k dohodě na spolupráci s Richardem Dušákem. Známe se od roku 1975 ze společných studií a později z rockové formace Orion, která plnila taneční sály na jihu Čech v osmdesátých letech 20. století. Pro přitvrzení zvuku rodícího se souboru pozval Richard na zkoušku dřívějšího příležitostného spoluhráče na kontrabas při oslavách narozenin, Radka Mareše. V tuctové datum 12.12.2001 je u Richarda v „krbovně“ první zkouška, na které se rychle tvoří repertoár ze známých i méně známých skladeb Beatles, Boba Dylana, George & Beatovens, Olympicu, Karla Plíhala, Creedence a dalších interpretů z převážně šedesátých, „květinových“, let. Po dvou zkouškách je vybráno asi 25 písniček a zve se pár blízkých přátel do restaurace „Trombetta“ na starém městě v Táboře k prvnímu společnému hraní. 27.12.2001 o půl šesté navečer pak zaznívají klenbou restaurace první nacvičené tóny. Produkce není ozvučena žádnou aparaturou a pouze Radek tlačí tlusté basové tóny z Fendera přes miniaturní několikawattové kombo. Silvestra neoslavujeme společně, protože má Radek dřívější soukromé závazky a tak hrajeme s Richardem pouze jako duo v táborské restauraci „U Meluzíny“. Hlasivky procházejí náročným testem, protože zpívat pro padesát lidí bez použití aparatury je v restauraci velmi náročné. Co bude dál nedokážeme v této situaci ještě plně odhadnout. Cítíme však, že nás muzika opět pohlcuje a hrajeme se stejným nadšením jako před dvaceti lety.
2015
Bilance
V roce 2015 jsme absolvovali 28 vystoupení. Mimo okres Tábor jsme hráli v Praze, Karlových Varech, Českých Budějovicích a dále v okresech Nymburk, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec a Břeclav. Několik nabídek jsme museli odmítnout, neboť vycházely na již dříve obsazený termín nebo naši dovolenou. I nadále máme nejraději akce, které jsou ryze naše, to znamená, že publikum přijde na Big Papa. Za téměř patnáct let existence kapely se stále držíme zásady hrát písničky odpovídající našemu vkusu, v šatně nevěšíme Kabáty, nejezdíme Mašinkou, číšnici nenazýváme Šenkýřkou a nejsme Jukeboxem. Co přinese rok 2016? Uvidíme.
2016
Bilance
Rokem 2016 uplynulo patnáct let od založení Big Papa. Vydržet pohromadě takovou dobu v jedné sestavě se podaří málokteré kapele a ani nám se to úplně nepovedlo. Nejprve odešel v polovině roku 2007 bubeník Pepa Hejcman, aby se po necelém roce do původní sestavy opět na šest a půl roku vrátil místo Petra Baláše. V listopadu 2014 jej nahradil o generaci mladší Honza Čechtický, který je i současným bubeníkem skupiny. Na podzim pak opustili kapelu basista Radek Mareš a s ním i flétnistka Eva Burešová. Tento okamžik zasáhl kapelu citelně, jelikož aranžmá skladeb a vokálů bylo naráz zbořeno. Když se následně naskytla příležitost k doplnění skupiny o Jirku a Karla Řeřichovy, tedy o skvělé muzikanty, s kterými jsme kdysi před mnoha lety společně hráli v nejslavnější éře Orionu, okamžitě jsme začali zkoušet a aranžovat, abychom naplánované akce nemuseli rušit. Vše se podařilo a Big Papa existuje dál. Kruh se symbolicky uzavřel, sešli jsme se v sestavě, ve které jsme začínali, a Honza Čechtický je jen výjimkou potvrzující pravidlo. Máme společné vzpomínky, které nám dodávají energii a sílu do dalšího hraní. Čas ukáže, jak dlouho nám to ještě vydrží.