Historie

2014

Zahájení sezóny

V pátek 17.1.2014 jsme vyrazili před sedmnáctou hodinou na první akci v roce 2014. Pozvali nás pořadatelé historicky 1. Reprezentačního plesu Základní školy ve Zborovské ulici na Pražském sídlišti v Táboře. Ples se konal v Miléniu, které se zaplnilo do posledního místa ve všech prostorech. Podle hlášení organizátorů ples navštívilo asi 800 lidí, což je na takový typ akce velmi slušná účast. Odpovídala tomu i báječná atmosféra v sále. Když to porovnám s plesem chýnovské Základní školy, na kterém jsme několikrát účinkovali, kde musí otrávená pani učitelka přemlouvat k účasti rodiče i kolegy a kolegyně ze sboru, kteří pak stejně nedorazí, je patrné, že když dva dělají totéž, není to totéž. Tradičně dlouho jsme na tomto místě nastavovali zvuk. Vyvážit proporce frekvenčních pásem, doladit barvu a intenzitu není nikdy snadná záležitost a někde to zní lépe a někde hůře. Snad se to podařilo, když vydrželo publikum na parketu po celý večer. Začínali jsme po dekorování čtyř tříd deváťáků kolem půl desáté, ale hráli jsme do jedné hodiny téměř bez přestávek. Krátká extempore žáků a učitelů komentoval moderátor celého večera Petr Zajíček, který ples uzavíral po našem vystoupení diskotékou. V mnohém připomínal ples Základní školy ze Zborovské ples maturitní, neboť dnes již stěží člověk rozezná patnáctileté od devatenáctiletých. Nejméně metr osmdesát měří snad každý včetně děvčat. Program plesu byl skvělý a v mnohém tradiční maturitní plesy překonal. Zda to bude pomyslný odrazový můstek i pro ostatní školy ukáže čas. Obě Marušky Kostínkové nám zajistily a připravily speciální, na míru šité, lahůdkové mísy, abychom se cítili dobře, a Plzeň jsme si do Milénia přivezli sami, aby večer byl dokonalý po všech stránkách. Pořadatelskému týmu a celému večeru nelze vytknout vůbec nic, jen majitelům Milénia vzkazuji, že koberec z pódia bych se bál použít i do chlívku a nemít v sortimentu nejlepší pivo na světě lze považovat téměř za sabotáž.

Švihák lázeňský

V sobotu 18. 1. 2014 jsme vyjížděli do kongresového centra Lázeňská kolonáda v Poděbradech již ve tři hodiny odpoledne. Pozvali nás majitelé společnosti Kompakt na oslavu dvaceti let a kousku trvání firmy za účasti více jak stovky obchodních zástupců z celé České republiky. Tradičně jsme v Poděbradech bloudili, jelikož nám v dojezdu na kolonádu bránily sloupky v cestě a museli jsme ke Kongresovému centru složitě objíždět několik bloků budov. S pomocí navigátora vyslaného organizátory akce se nám povedlo po čtvrt hodině tápání dorazit na místo, když si systém GPS se zákazy vjezdu a jednosměrnými vozovkami nevěděl rady. Stěhování aparatury přes desetimetrový prostor ke dveřím a pak ještě chodbou a celým sálem bylo těžké. Rudlík jsme objevili, až když bylo téměř vše na pódiu, ale zato nám ušetřil cenné síly na konci akce. Střídali jsme se v půlhodinových blocích s duem muzikantů z Ústí nad Labem a publikum tak téměř neopustilo parket až do dvou hodin po půlnoci, kdy celá akce končila. Plzeňské pivko jsme si vezli s sebou jen pro jistotu, tentokrát však zbytečně, protože hned u dveří Kongresového centra svítilo logo Prazdroje. Servis byl dokonalý, večeře se vším co k ní patří a po celý večer ještě raut na doplňování vyzářených joulů. Fungovalo to bezvadně a bylo patrné, že publikum přijalo obě formace na pódiu více než vřele. Dorazili jsme domů krátce po páté ranní vítáni tlupou právě se vzbouzejících hnijících bezdomovců a jejich vlčáků na plechu teplovodu u táborských Černých mostů. Taková odvrácená strana Měsíce a hezký vstup pro návštěvníky našeho města. Děkujeme za pozvání, v Poděbradech to byl krásný večer a město dostálo svému mottu o blahodárném účinku na srdce.

Něco končí a něco začíná

V sobotu 15. 11. 2014 jsme poosmé vystupovali na VIII. Sezimovoústeckém Retroplese. Člověk by dokázal trefit na místo i poslepu, neboť v osmdesátých letech jsme ještě s Orionem měli právě na Hotelu zkušebnu a aparaturu. Téměř každý víkend se totiž hrálo, někdy pátky i soboty, a ve středu pak byla ještě zkouška. Při stěhování aparatury mi ještě dnes naskakuje husí kůže, protože vynést všechny bedny, stojany, nástroje, kufry a kufříky do prvního patra Hotelu ze dvou naplněných Žuků ve čtyři hodiny nad ránem, byla opravdová lahůdka. To se naučíte sprostě mluvit a klít, i kdybyste stokrát nechtěli. Pak se stačí vyspat a vše je zapomenuto, protože muzika je speciální terapie na všechny bolesti. Dnes se stěhuje výtahem, který tehdy nebyl k dispozici, a to už je slovy klasika procházka růžovým sadem. Sál Hotelu byl opět naplněn do posledního místa a parket našlapán od první písničky až do konce. V zázemí pódia jsme měli stůl s dobrotami od Veroniky, Evy, Zdeňka, Moniky a maminky Richarda a Evy. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Řízečky, šunčičky, okurky, sýry, buchty s mákem a prezidentská bábovka (jak Eva podotkla, že je podle receptu kuchařky toho prezidenta na koni) postupně mizely a my se cítili jako v pohádce. Nika nám otevřela účet na baru, kam jsme si chodili pro Plzeňské, které je nejlepším palivem pro náš muzikantský motor. Richardova převodovka je pak mazána speciálním roztokem z Varů Karlových. Kolem půlnoci přijel na vystoupení legendární Elán Vašo Patejdl a zazpíval rozjetému publiku své největší hity. Po něm jsme dali ještě jednu sérii, ve které zakončil za skandování davu Pepa, Pepa, Pepa, svoji bigbeatovou kariéru v Big Papa bubeník Pepa Hejcman. Co dodat, bylo to opět skvělé a nechce se ani věřit, že to funguje už tolik roků. Závěr patřil Kosťovi, který oblažoval publikum CD hity, které my zahrát či zazpívat nedovedeme, čímž bylo pokryto kompletní hudební retrospektrum. Občas si klademe otázku, zda bychom neměli více obměnit repertoár, ale lidé nakonec chtějí slyšet pořád stejné písničky. Opustit klasiku šedesátých a sedmdesátých let by byla škoda. Ono to pokaždé zní trochu jinak, o čemž mě přesvědčil jeden mladý muž z publika při debatě na WC. „Letos je to úplně super, ještě lepší než loni, jak jste to hodili do těch šedesátejch let“, řekl a já to udiveně a potěšeně jen odkýval. Pokračovat budeme s Big Papa od příštího týdne s novým bubeníkem Honzou Čechtickým, čímž snížíme věkový průměr kapely a omládnem. Děkujeme Nice a Týně Dušákovým za perfektní organizaci a průběh celého Retroplesu, publiku za perfektní atmosféru v sále a těšíme se již dnes na devátý ročník za rok v listopadu s vámi všemi.